[ Pobierz całość w formacie PDF ]
chaøka pøistoupila a~ k ní: Hloupá, pøivezla jsem ti Sahiun-
ga! Jeli jsme spolu. Mohla jsem k sestøe, ale akemral a já tì
jdu na odpoledne zastoupit. Pùjdete do Chantilly plaait ptá-
ky! A zasmála se, lapajíc po záøi Jajiných oèí. Po obìdì jdi
k nádra~í, tam bude èekat. Nato otevøela Marie svùj odøený
vak, a kladouc z nìho dva balíèky v radostné ruce Jajiny, pra-
vila vesele: Tady máa, hlupaèko, na aátky. A tady svaèinu
k odpoledni. Její oblièej nakynul smìsí úsmìvu a mraèné pøís-
nosti. Ty kapesníky, aeptala hrozivì, mi zaplatía! Vaak já ti
o tu mzdu øeknu sama, poèkej, jsi-li tak hloupá. - A kde to
bydlíte? utrhla se nakonec. Jaja ji vedla do pokoje, kde spa-
la Eva v pod dozorem staré paní. Marie lámala kopí za Jajinu
procházku. Ae prý jen zhlédne zámky a muzeum v Chantilly
a nádherný park a nádr~e a kapry a pávy, ona, Marie, vezme
si na starost dítì. Po obìdì, kdy~ Jaja odcházela, zastavila ji
bøeskná otázka Mariina. Paní byla pøítomna. Máa peníze?
zaútoèila Marie. Jaja pohlédla prosebnì na krutou kuchaøku.
Nu mluv, máa? Co~pak tì pustí do zámku zadarmo? A Jaja
sahala po klice. Co~pak jsi utratila od prvního celou svou
mzdu? atvala Marie bezohlednì dále. Plukovnice zdála
se býti pohrou~ena do èetby své poutavé knihy. Jaja mlèela.
Pùjèím ti pìt frankù, zaplála vítìznì Marie. Jsou to mé po-
slední, ale bez penìz tì pustit nemohu. Nezapomeò, ~e je
musía vrátit. Vlo~ila v rozpaèitou její ruku pìt drobných støíbr-
ných frankù a pohlédla smìrem k plukovnici. Ta ètla jistì stae
velmi zajímavou, neslyaela, co se dìlo v pokoji. Madame,
provokovala Marie dále, dejte mi, prosím, mzdu za minulé
mìsíce, jsem doèista bez penìz. A to dìvèe zde také nemá
franku. Marie byla patrnì prosta strachu pøed plukovnicí. Paní
váhavì vzhlédla, chystajíc jakási zdlouhavá slova. Jaja spìa-
nì pozdravila a vyala. Pro podnikání kuchaøèino nemìla po-
rozumìní, pokládala je za nebezpeèné a zbyteèné. Peníz byl
jí jen zvuèným hezkým kovem, jím~ lze potøásati ladnì v hrsti
a radovati se z jeho tvaru. Osudový vztah mezi ním a èlovìkem
neznala a hodnota jeho, zdálo se jí, byla jen pøíle~itostná: jít
do zámku, jet vlakem, koupit si sklenici vody. Ji zajímala Ma-
riina øeè o mzdì tím ménì, èím více hoøela zvìdavostí a ne-
doèkavostí, pokud se týkalo jejího Sahiunga.
Klusala k nádra~í, tisknouc balíèek s jídlem èechrajíc ji~
ve tváøi úsmìv, jen~ se mìl docela v ohbí cesty; tam èíhala
fortna nádra~í, u ní~ pøealapoval Sahiungo v nedìlnì vy~ehle-
ných aatech. V knoflíkové dírce mìl svítící polní kvìtinu a na
malý slamìný klobouk, vonící na dálku. Spatøiv Jaju, rozkomí-
hal své silné tìlo a byl u ní. Spatøil øadu bìlostných zoubkù,
blí~ící v závoji horkého dechu a~ k jeho ústùm. Slyael kmit po-
drá~dìného srdce v tìle prostoupeném pohnutím. Mìla veli-
ké oèi, jejich~ øasy se paprskovitì rozbíhaly. Pod nimi krátký
hebký nos se chøípím zvìdavì vyklenutým. Vlas, smykem k Sa-
hiungovi uvolnìný, padl jí do èela a lechtal milence po tváøi.
milenèin zjev zrakem plným atìstí a úsmìvu, mimo nádra~í
`iroká alej starých a vonìla do jejich hovoru; ali jí zvolna, vzpo-
mínky na poslední setkání a prozrazujíce si èasu, Jaja nedo-
vedla vyprávìt o své práci, ztrácela se v nadaení nad bílým
dítìtem a chlubila se jeho kroky od dìtství chùvou svých sou-
rozencù, hodnotit dìtské projevy, a byla na nì pyanìjaí èlo-
vìk obyèejný Sahiungo poslouchal tyto její s jemnou mu~nou
pøevahou.
Nemiluje-li snad Evu víc ne~ jeho? Ha? Jaja krèila rameny.
Chtìla ho zmásti.
Má-li ráda dìti, mínil Sahiungo rozpustile, není nic snadnìj-
aího pro milence. Co tomu øíká? Jaja tomu neøíkala nic, ale
její chøípí se zachvìlo. Mo~ná ~e tahle mladièká chùva zasni-
la v kvìtech akátových o vroucím snoubení a mateøství. Tako-
vé ruce, které jsou stále na dìtském tìle a na dìtských pøed-
mìtech, jistì se rozpínají po mu~i s nadìjí, ~e jim dá dítì. Ale
jaká je nadìje chudé èerné chùvy? Místo sladkého mateøství
vytì~í ze studny hluboké lásky jen prchavé chvíle odevzdání
a slasti, zdání, ~e z milosti mu~e se stává matkou. Ale pro
vìènost není láska evropské èernoaky a klín její uvadá, odòat
úèelu, zbaven otroctvím svých práv a povinností Slu~ebné
dìvèe - a èerné k tomu. Temný stín Sahiungova ~ertu padl jí
na srdce a kvetoucí alejí probìhl chladný vítr. Vidía, Sahiun-
go, není nic snazaího pro milence, øekla nevìdouc proè
a smutnì. Rez Evropy se na ní, bìda, ji~ usazoval. Pudovì
vystihla, ~e není èernoace dáno vychovat v Evropì dítì. Ani
teï nemyslila na hmotnou stránku vìci. Ale zákon, nepsaný
zákon Evropy, nedovoluje èernochu v Paøí~i dítì. Man~elství
ubila by bída do mìsíce, neman~elské dítì musila by zabít
ona sama, chtìla-li by ~íti: slou~it v rodinách. V Sahiungovi
také chodily tyto myalenky, ale u nìho se vae oblékalo
do svìtlých aatù. Dovedl i z marné touhy uhníst cíl nebo pøed-
sevzetí, ba pøímo vìøil pøání, je~ pøetváøel ihned v daný úkol
a v otázku co nevidìt rozøeaitelnou. Jajo, Jajo, budeme spo-
lu ~ít, uvidía! Oèi mu dychtivì hoøely, byl podoben evropské-
mu studentu, kdy~ slibuje v sadì vìènou lásku zvìdavému
dìvèátku z krejèovské dílny. Zmatený jazyk chtìl tlumoèiti rej
oddaných myalenek zmateného mozku. Pøed oèima jeho plul
obraz klenotnictví, v nìm~ pracoval. Vidìl se v horeèném sho-
nu, jak lopotí a vydìlává na svou pìknou ~enu a køièí
na pachole. Zvon mu~ného srdce v nìm odhodlanì bil, bylo
mu málo pøes tøicet let. I pøál si vidìti dùkaz o tom. Pøál si
vidìt nìco skuteèného, co vytvoøil a co ho pøe~ije. Ani~ to øíci,
cítil to jako ka~dý jiný cenný èlovìk. Ve zmatku radosti vyprá-
vìl teï Jaje, jak právì zachránil ~ivobytí. Tøi nedìle pracuje
ji~ o náramcích. Za ètrnáct dní bude menaí zásoba hotova.
A chvìní nové módy zachvátí dámy celého svìta. V klenotnictví
bylo ji~ nìkolik fotografù, kteøí snímali jeho náramky, aby je
za ètrnáct dní otiskly v tisících exempláøù módních èasopisù.
Celý svìt se bude kochati krásou výrobkù tvùrce bezejmen-
ného a prvních deset dam zaplatí klenotníku ohromné sumy.
Sahiungo dostane kromì své mzdy i zvláatní odmìnu za první
náramek. Neøekl, co mu zavadilo o srdce pøi tomto líèení: jak
dlouho bude jeho náramek vzruaovat zájem ~en a klenotní-
kùv. Ve svém vrozeném odporu ke smutku nevìnoval otázce
pozornosti a rozvíjel pøed Jajou slibný obraz budoucnosti.
Cesta uhnula vlevo, akáty vystøídal vaeliký strom. Posléze
stromy øídly, a~ nastalo mìsto. Proali ulicemi a po travnaté
pláni kráèeli k prostranství, za ním~ se zdvíhal zámek stála zde
v øadách auta a aum lidských hlasù se kupil nad mostem
k zámku. Proali ~eleznou møí~í; zjevil se druhý zámek, píseè-
ná cesta vedla je podél jezdecké sochy do krásné zahrady
s fontánami a bílými sochami. Kvetl zde také akát a rozestøel
vùni po pìainách. Pojï ,Jajo, nabídl Sahiungo, podíváme
se nejdøíve do zámku a potom hajdy do zahrady! `li. Zámek
lidstvem pøeplnìný záøil obøadnou nádherou v nìkolika po-
kojích. Jakási roucha a postele a pohovky a divany, starost
králù. Pak obrazy, zbranì, nábytek, kaple a jeaitný hrob. Le~í
tu nìjaký Bourbon. Co vìdìl, Sahiungo Jaje øekl. Jakési sly-
aené vìci o králích, královnách, jejich rodinách a drahém ~i-
votì; pak o malbách, které se mu tolik líbily a kterým Jaja
nemohla pøijíti na chue. Prohlídka je znavila, vyali ze zámku
a sestoupili do svì~ích prostor anglického parku. Procházeli
pøíjemným stínem prastarých stromù, v mezerách prùplavù,
jezer a nádr~í. Pøeali pak pìstìným parkem podél airokého
kanálu v divokou èást, která dýchala vzneaenou tichostí. Zde
byly cesty, do nich~ nebylo vidìt, a Sahiungo na nich objímal
[ Pobierz całość w formacie PDF ]