[ Pobierz całość w formacie PDF ]
aj! A opìt vaickni posluchaèové jeho ,,aj, aj vyvolá-
vali, a~ poslednì starý vyslou~enec, co ohlas poslu-
chaèù svých, hluèné ,,aj aj nìkolikráte opakoval.
Cikáni pøistoupili blí~e a poslouchali vypravování jeho.
,,A tu jsem zakopl a letìl jsem tudyhlenon dolù, drak
se ulekl, schoval svùj ocas, ztratil se, a já jsem upadl
hahaha! Celý dol se ,,hahaha! smíchem dìtí poslou-
chajících rozléhal, a kdy~ pak ji~ vaickni umlkli, tu jeatì
starý vyslou~enec co ohlas se dosmívaje, poèal dále
vypravovati: ,,Ráno byla tuze zima; ráno si sednu, skr-
èím se, ano, na mou vìru, skrèím se a sedím, a zùstanu
a zùstanu sedìt; èi ne ne, to bych lhal, nebo teï vsta-
nu a pùjdu, a pùjdu a~ pøijdu
,,Do ~idovny! vaickni najednou vykøikli, jako by to oby-
èejný býval konec vaech povídek Bártových. ,,Do ~idov-
ny! dolo~il Bárta, a sebrav se na nohy, kráèel dolù
k jmenovanému místu. Cikáni se pøidali k nìmu a tak
vaickni tøi ztratili se po pìainì v skalinách. Dìti jeatì dlou-
ho za nimi ,,aj aj! pokøikovaly, a kdykoliv umlkly, tu
v~dy Bárta své oblíbené ,,aj aj po nich opakoval.
Kdy~ ji~ dost hluboko mezi skalinami doali, tak~e
se køovinami a pod vìtvemi bøezovými ji~ nemusili vy-
plítati a prodírati, tázal se mladaí cikán Bárty, co by to
bylo za bláznivou, kterou vèera mezi skalami ~e potkali,
pøedstíral. Bárta hned k vypravování hotový posadil
se na nízkém kamenu, nakroutil vousy a poèal: ,,Ah já
vím, vaecko vím, a velmi dobøe. Ta bláznivá byla malá
shrbená? Ne? To byla naae bláznivá ~ebraèka.
Kdy~ vaak cikáni myslili, ~e by mohl po cestì vypravo-
vati, vstal Bárta, a postaviv mladaího cikána pøed
a staraího za sebe, poruèil, nyní aby stejným krokem
po ouzké stezce kráèeli; tak ~e budou oba moci slyaeti
dobøe, a pak poèal velmi hlasitì vypravovati: ,,Za ètr-
nácte dní bude tomu právì rok, co se sem se svým
mu~em, kdoví odkud, pøistìhovala. Aj na mou vìru, to
vám byl podivný mu~, podivný a~ jak, ano; a ona takté~.
On býval také voják, rád mluvil, byl veselý jako já jen-
~e se celý den z hospody do hospody toulával, skoro
ustaviènì opilý, hahaha! Ale nìco vám povím ano
to ~ádný neví, komu jsem já to neøekl. Ano, ka~dý
myslil, ~e je to její mu~, ona tenkrát jeatì nebyla sice
bláznivá ale oaklivá a~ jak, ano zeakrábaná, oblièej
potluèený oh, a~ jak celá, ka~dý to myslil ale já já
jsem proklatá potvora já jsem to vaecko vyèíhal. On
nebyl její mu~ aj aj ano nebyl, on s ní jen tak
chodil, proto~e prý mìla peníze, a on je potøeboval, on
mi to jednou povídal v ~idovnì. Ona prý chtìla, aby
s ní ael, aby se vydával za jejího mu~e, on neví proè
~ádný neví proè a já také ne! a potom prý si tady koupi-
la tu chalupu. Ano, ona ji~ tenkrát také byla tak podiv-
ná; to prý ona sama si oblièej tak zeakrábala on to
vaecko mi povídal. Celý den prý sedávala v chalupì,
v noci ale v~dy chodívala nahoru oudolím, tam
ke kostnièímu kamenu, a tam ka~dou noc ne ne, to
bych lhal, ne ka~dou noc, jenom kdy~ mìsíc svítíval,
ano a to vám prý podivné øeèi mluvívala. Tam prý v~dyc-
ky k ní proklatá potvora ano, mìsíc chodívával
a dlouhou rukou, bílou jako sníh, prý jí podával nìjaké
dítì; a kdyby byla neala ku kostnièímu kamenu, tedy by
prý byl vezdy oknem k ní pøicházel, a pak prý by to byl
ka~dý mohl vidìti. Tak to ale nevidìl ~ádný, ~ádný, a já
také ne. Pùl leta nato zemøel jí mu~, ne ne mu~ ale
ten, co s ní zùstával, právì kdy~ ona ji~ nic nemìla, leda
v hospodì a ve vùkolí nìjaké dluhy k zapravování.
Z chaloupky ji vyhnali, a nemìla od èeho ~iva býti. Ni-
èeho~ nemìla, ani co by do oka padlo. Víc a více èím
dále na rozumu pomatena chodívala pak ve dne
ke kostnièímu kamenu a tam sedící pod starým dubem
~ebrala na pocestných a na noc se v~dy udìlala nevi-
ditelná. Potom ji~ nikdy nesedala pøi mìsíci pod starým
dubem ano, nikdy neb teï se vám poèala jeho záøe
náramnì báti. Já to vím dobøe velmi dobøe. Nebo jed-
nou ael jsem z blízkého mìsta domù; bylo pozdì veèer
a zamraèeno a~ hrùza aj, ano, a~ hrùza. `el jsem
lesem, kolem kostnièího kamenu, tma bylo, a já jsem
se, ne ne to bych lhal, ne já jsem se netøásl nikdy
nikdy. Ale jdu a jdu, a~ pøijdu do ~i e ne, a~ pøijdu
k starému dubu. Jdu pomalu a dávám pozor, abych ni-
kde do stromu nevrazil. Tu vám zaène vedle mne nìja-
ký hlas ~ebrati; já se ne, ne, to bych lhal, neleknu se,
a chci jíti dále. Najednou se vám roztrhly oblaky
[ Pobierz całość w formacie PDF ]